Maledivy – sen o ráji 
Cesta na Maledivy je pro mnoho turistů splněným snem. Po čtvrtém safari v  Egyptě jsme se rozhodli strávit příští potápěčskou dovolenou exotičtěji. Rozhodovali jsme se mezi několika lokalitami jako jsou Mexiko, Keňa, Kuba a Maledivy. Rozhodnutí padlo na Maledivy. Organizace se ujal náš dlouholetý buddy Renda. Termín odletu stanoven na 28. 11. 2008.

Krátce o Maledivech. Původně portugalská a později britská kolonie se nachází asi 600 km jihozápadně od nejnižšího cípu Indie. Maledivské území tvoří zhruba 1190 nízko položených ostrůvků a nesčetné množství podmořských útesů, které jsou stavebními prvky pro 26 atolů. Souvislý pás Maledivských atolů se od severu k jihu táhne vodami Indického oceánu v délce asi 850 km a šířce asi 150 km. Z celkového území Maledivské republiky však zabírá souš pouze 3%. Žádný z maledivských ostrovů nepřesahuje mořskou hladinu o více než 3 metry. Vyjímkou jsou jen uměle vyvýšené části na hlavním ostrově Male. Podle oficiálních údajů je jen 202 ostrůvků obydleno domorodci a asi  85 jich slouží jako turistické rezorty. Průměrná denní teplota vzduchu dosahuje 30 stupňů a v noci málokdy klesá pod 23 stupňů.   

K letu na Maledivy využiváme služeb Qatar Arlines z Vídně.  Exotické letušky nám k neméně exotickému a výbornému jídlu rozdávali po celou dobu letu své úsměvy a také alkohol J.Po 13 hodinách letu (včetně 4,5 hodinového přestupu) jsme v 6 hodin ráno dosedli na letišti v Male. Cesta z Vídně až na loď nám trvala 13 hodin, což je vlastně stejně dlouho, jako když letíte z Prahy do Egypta na lokalitu St. John´s. Zkušení čeští potápěči byli důkladně připraveni na tuto muslimskou republiku, kde je téměř nemožné propašovat jakékoli produkty z vepřového masa a alkoholické nápoje. Pečlivě vybraný alkohol (soulad barev) přelitý do láhví od Spritu, s nahřátými vršky znovu pečlivě nasazenými zpět, oklamal i důsledné maledivské celníky. Během večerů na lodi jsme tedy měli možnost okoštovat dobré víno z Moravy a domácí klobásky.

Na letišti nás vyzvedl usměvavý maledivský divemastr Ahmed,  který nás dovedl k blízkému molu, kde jsme nasedli na naši loď Dhoni. Nejsme mezi cestovateli žádní začátečníci, ale nalodění z letiště hned na loď nikdo z nás nečekal. Asi po 20 minutách plavby okolo Male jsme přesedli na loď jménem Triton, která se nám stala po příštích 10 dnů domovem, plovoucím v krásném Indickém Oceánu.

Triton má 18 metrů a je uzpůsoben pro 12 potápěčů a 8 členů posádky včetně průvodce (divemastra). Není výjimkou, stejně jak v našem případě, že na safari lodích jedou na Maledivách  souběžně lodě dvě. Ta druhá Dohni je menší, asi 12 m dlouhá a slouží jako pevný člun na  ponory a zároveň  k sušení obleků a foukání lahví. Po každém ponoru odjede Dohni k foukání lahví na dostatečnou vzdálenost, aby „vyčerpané“ potápěče nerušil hluk kompresorů. Profesionalita a ochota místní posádky je nesrovnatalná s přístupem většiny Egypťanů. O prvenství o nejoblíbenějšího člena posádky soupeřil divemaster s kuchařem,  který nás po celou dobu plavby zahrnoval
 množstvím ryb, kuřat a salátů i neodmyslitelnými zákusky. Preciznost německých majitelů lodi je patrná při jakékoli činnosti posádky od ustlání postelí až po pomoc před a po nástupu na ponor.   
      Ponory na Maledivech můžeme rozdělit na pět základních typů. První tři jsou jednoduší na technické provedení a zázemí ponoru.

House dive - lokalita blízko pobřeží ostrova. Nejvíce jej využívají potápěči ze souše.
Reef dive – spočívá v ponoru kolem útesu vystupujícím z moře nad hladinu.
Giri dive – útes vycházející z hloubky a končící v malé hloubce pod hladinou, často okolo 5 -1 metru, menších průměrů, jednoduchý na obeplavání. Většinou překrásně zarybněn, s tvrdými i měkkými korály. Vhodné pro začátečníky i šnorchlaře.
Thila dive – je opět útes vycházející z hloubky, ale často končí ve 20 – 10 metrech pod hladinou,  s větším průměrem. Je tedy i náročnější na technické provedení ponoru.
Výhodou u posledně dvou jmenovaných ponorů je možnost schování se při větším proudu za stranu útesu. Tyto lokality bývají bohatě osídleny měkkými korály a najdete zde také místa s velkými hejny rozmanitých ryb. Častý výskyt až několika želv a žraloků je vhodný také na noční ponory a mnoho potápěčů jej preferuje.
Chanel Ocean dive – nejnáročnější ponory. Provádí se u útesů nebo ostrovů, na okrajových částech atolů, které jsou otevřené do oceánu. Nejlepší podmínky na ponory jsou při proudech přicházejících z oceánu dovnitř atolů, které do „kanálu“ přivádí čistou vodu s dobrou viditelností a množstvím velkých ryb. Po skoku do vody se musí skupina co nejrychleji potopit do hloubky okolo 25 – 40 metrů, kde unášena velkým proudem, může pozorovat hejna žraloků, sib a jiných pelargyckých a útesových ryb. Chvíle zpoždění, např. fotící potápěč nebo oddělení se od skupiny, znamená vynoření se až o několik stovek metrů jinde. Každý potápěč proto musí mít dekoboji,  kterou umí vypustit. 

Po několika hodinovém odpočinku po příletu, jsme se šli  přivítat  s Indickým oceánem. U prvního ponoru nám nepřála viditelnost (7-10 m), ale i tak jsme viděli množství bodloků, chňapalů, chrochtalů, klipek, pomců, lilijic a jiných nám doposud neznámých druhů. 
S lokalitou Nassimoo Thila, naším vyvažovacím ponorem, jsme tedy byli i přes nepříznivou viditelnost spokojeni.  V tomto ročním období bývá viditelnost horší, ale v průběhu dalších ponorů se zlepšovala. 

Časté monzunové deště v prvních čtyřech dnech pobytu byly pro nás příjemnou novinkou. Během několika minut klesla viditelnost jen na několik metrů a spadlo obrovské množství sladké vody. Přiletěli jsme totiž na rozhraní dvou monzunových období. Vlhčí jihozápadní monzun, který přináší časté změny větru a monzunové deště, právě končil a začínal sušší, severovýchodní monzun,  který trvá od začátku prosince do března, kdy jsou na Maledivách nejlepší podmínky na potápění.   

Na Maledivách však není člověk živ jen z potápění, a proto jsme často navštěvovali překrásné ostrůvky s rezorty s vychlazeným, většinou holandským a belgickým pivem. Dvouhodinová procházka na ostrově plného palem, všudy přítomná romantika, pohoda a pevná půda pod nohama byla vítanou změnou pro novopečené námořníky. Na své si přišli i milovníci poznávání místní kultury při několika výletech na domorodé ostrůvky. Na Meledivech, a to i na těch nejmenších ostrůvcích, je povinná školní docházka s výukou angličtiny jako druhého jazyku a tak se všude domluvíte velice snadno anglicky.

Popisovat všech 22 ponorů, které jsme zde absolvovali by bylo únavné, ale z některými z nich se s vámi podělím. Manta point – Lankan reef, po asi hodinové plavbě severně z Male, jsme u břehu jednoho z větších ostrůvků zažili asi nejkrásnější ponor v životě. Ověřené zdroje uváděli, že asi týden před našim příletem bylo na této lokalitě spatřeno hejno 23 mant oceánských ale na brífinku se náš průvodce nechtěl pouštět do planých slibů,  a proto jsme s očekáváním hned pod hladinou vyhlíželi aspoň jednu mantu! Proud, který je na většině lokalit velmi dominantním činitelem, ovládajícím směr ponoru, nám po vstupu pod hladinu ukázal svou sílu. V rychlosti asi 40 km za hodinu jsme míjeli sporadické kusy živých korálů a byli překvapeni viditelností jen okolo 15 metrů. Zhruba za 5 minut jsme uviděli první mantu. Měla asi 3 metry a mnohým z nás se splnil potápěčský sen. Po 2 minutách jsme jako ve snu pozorovali další 3 manty pohybující se na jednom místě. „Tak to je ta pověstná čistící stanice“, proběhlo mi hlavou. Hned potom, co jsem dokončil myšlenku, se nade mnou objevil obrovský stín a pak ještě dalších deset. V tu chvíli nad námi, téměř na dosah ruky, letělo jedno z nejkrásnějších podmořských stvoření. Byli jsme šťastní. Tato exhibice, kterou nám připravily manty vracející se k místu s čistícími rybkami, mi připoměla stájové přezouvání gum u F1. Manty přilákaly i několik želv a murén, které pro nás byly zajímavým zpestřením. Bohužel, asi po 30 minutách jsme museli kvůli docházejícímu vzduchu „čističku“ opustit. Teprve po ponoru jsme si uvědomili, kolik mant tam muselo být, když jsme jich my v tak špatné viditelnosti viděli 20, jak je spočítal náš zkušený průvodce. 
Opouštíme atol South Malé a plavíme se na jeden z nejznámějších a potápěči nejvyhledávanější Aria atolu. Je to jeden z největších atolů na Maledivách, vzdálený jen několik hodin plavby jihozápadně od Malé. My jsme zde strávili převážnou dobu našeho pobytu. Říkal jsem si, že po zážitku s mantami mě už tady nemůže nic překvapit. Zmýlil jsem se. Hojnost žraloků mě dostala podruhé na lokalitě jménem Rasdoo Madivaru. Po vstupu do vody nás přivítalo několik bělocípích žraloků, úctyhodných velikostí. Největší žraločí zážitek ale přišel na špici ostrova, kde proud kulminoval. Platí totiž pravidlo, že čím větší proud, tím máte větší šanci potkat tyto krásné predátory ve větším počtu, neboť jej z oblibou vyhledávají.  Byli zde žraloci černolemí ve skupince asi 20 – 25 kusů, kteří se před námi předváděli asi 15 minut. Poté, volně unášen proudem a vymazávaje nepovedené fotky, jsem se doslova lekl dvou exemplářů asi dvoumetrových tuňáku, kteří se přede mnou náhle objevili. Po ponoru jsme se rozhodli alespoň na chvíli  vžít do postavy Robinsona a připluli jsme na opuštěný ostrov. Palmy rostoucí ve středu ostrova nám poskytli několik kokosů a na pláži, omýváni mořem, jsme pozorovali desítky krabů pobíhajících po rozpáleném písku. Od samotného začátku našeho zájezdu, jsme všichni tajně doufali v setkání se žralokem velrybím a tak jsme si na něj vyčlenili jeden celý den. Ráno jsme připluli na Maamigili faru, nejznámější místo, kde je pozorován výskyt těchto majestátních tvorů. Loď plující proti nám nám signalizuje, že před pěti minutami viděli jednoho asi 7 metrového u pobřeží. Křižujeme tedy pobřežní zónu. Všichni do posledního muže na palubě propichujeme po dvě hodiny hladinu toužebnými pohledy. Jsou však vlny a téměř zatažená obloha. To nic, říkáme si, třeba budeme mít větší štěstí při ponoru? Opět nic! Po ponoru jsme se rozhodli, že poobědváme a odjíždíme. Právě když si vychutnáváme kulinářskou specialitu našeho kuchaře z nedaleké Srí lanky, kapitán zakřičí !whale shark"!!!! Během několika sekund skáčeme všichni s maskou a ploutvemi do vody a plni nadšení pozorujeme asi 8 metrovou samici. Nikdo z nás se jí nedotýká, ani jí nepodplavává a tak nám dovoluje, abychom s ní šnorchlovali asi 20 minut. Po celou dobu plavala velmi klidně, téměř bez pohnutí zadní ploutví v hloubce asi 4 – 6 metrů. Po tomto dalším splněném snu, ještě plni nadšení se vydáváme na ponor opět na stejné lokalitě. Rozdělíme se do dvou skupin a potkáváme několik velkých rejnoků, leopardí žraloky, bělocípé žraloky a jedna skupina v hloubce asi 25 metrů také tryskem pádícího žraloka velrybího. Úspěšný den završujeme návštěvou jednoho z rezortů a při popíjení míchaných nápojů diskutujeme o tom, co nám ještě může přinést nový den. Z jižní části Ari atolu se přesouváme do středu, na lokalitu Dhonkalo thila, známou jako čistící stanici mant. Dnes máme naplánovány dva denní a jeden noční ponor. Lokalita připomínající korálovou placku, bez téměř žádných vyšších korálů nám neumožňuje schovat se proti silnému proudu, postupujícímu proti nám. Povzbuzováni Ahmedem, našim průvodcem a mimochodem velmi dobrým potápěčem, využíváme sílu našich paží a postupujeme na začátek útesu. Zadýchaní, jako při jízdě na kole, odpočíváme, když v tu chvíli někdo z nás ukazuje směrem, odkud připlouvají 4 manty, poté postupně dalších 7 plující přímo k nám. Po několik  desítek minut manty nalétávají na vzdálenost metru od mého objektivu v různých formacích a já točím snad nejlepší video mého života. V  tom Ahmed klepe na rameno se signálem, že máme málo vzduchu, konec ponoru. Máme sice větší 14 litrové lahve, ale přesto přemýšlím, že si příště vezmu kruhy na dvojče!!! Poslední denní a noční  ponor, které vám chci popsat, byli na lokalitě Maaya Thila,  známé výskytem velkého množství žraloků a jiných pelargických ryb. Malý útes začíná v hloubce kolem 7 metrů, o průměru asi 80 až 100 metrů. Jeho stěny strmě padají do hloubky kolem 20 metrů. Po zanoření nás překvapilo plato porostlé tvrdými korály se spoustou ryb a živočichů osamocených i vhejnech. Mezi hejny bodloků, kranasů, malých soltýnů a různých druhů klipek, vyčuhují z děr murény, u nichž se na chvíli zastavíme. Plaveme proti mírnému proudu k severní části útesu, kde voda doslova vaří hejny ryb. Potápíme se okolo svislé stěny pod hejna ryb, kde je asi v 27 metrech malý útes. Potkáváme zde asi deset kusů žraloků černolemých a bělocípých. Po několika minutách přestalo žraloky předvádění bavit a místo nich, líně připlavala asi metr velká siba. Na stěnách nacházíme několik pěkných jeskyní, které slouží jako útočiště rybám a želvám a jsou bohatě porostlé měkkými koráli všech barev. Na platě potkáváme ještě jednu, asi půl metrovou sibu, která svým rypcem zkoumala korálové dno. Ahmed nám ukázal i velkou vzácnost, rodinku odranců pravých. Jejich mimikry jim dovolují se mezi korály naprosto skrýt před okolím. Po výstupu na naši přepravující loď dohni, jsme se plni nadšení těšili na noční ponor. Nezklamal nás. Murény vylézající z rozsedlin, několik velkých rejnoků a hejna ryb osvětlené našimi lampami, se nám zdály být ještě větší, než byly ve skutečnosti. Želvy, spící v jeskynních a rozsedlinách a každou chvíli někdo mohutným pohybem lampou ukazuje na všude přítomné žraloky bělocípé, kterých jsem jen já napočítal 20. Zřejmě byli na potápěče zvyklí, protože se proháněli těsně kolem nás, bez jakéhokoli ostychu. Co nás ale opravdu překvapilo, byla asi dvoumetrová barakuda, s hrozivě otevřenou tlamou plnou zubů. Jakoby nic plavala kolem nás a pokud jsme nasvítili jakoukoli rybku, hned po ní vystartovala a sežrala.

Poslední den našeho pobytu jsme navštívili hlavní město Male, které na nás působilo velmi stísněně a špinavě. K místním zajímavostem patří největší rybí trh na ostrovech, kde jsme viděli kanice, cejnovky, mečouny, plachetníky a stovky různých druhů tuňáků, tentokrát však již ulovené. Maledivy jsou největším světovým vývozcem žlutoploutvého tuňáka kterého jsme si i my několikrát chytli z naší lodi. Pohledem přes křídla letadel se naposledy loučíme s překrásně blankytně modrým oceánem se stovkami zelených ostrůvků.  

A na závěr několik slovíček v maledivštině: 

dobrý den – ahsalaam alaikum
nashledanou – aharen vaki vanee
děkuji – sukuriýaa
prosím – adheze kahfa bujan
loď – odi
potápěčská loď – dohni
potápění – feenah dhanee
žralok – miaru
manta -  em   emadi
jak se máš – haalu kihineh
dobře - ragalho